Společné znaky:
– kritika keynesiánství – keynesiánství je interpretováno jako přístup, který ochromuje tržní prostředí (narušování volné soutěže a z toho plnoucí nižší efektivnost tržních řešení).
– víra v dostatečnou samoregulaci trhu, pokud má prostředí charakter volné soutěže.
– klasický model – návrat k neoklasické tezi o vnitřní stabilitě soustavy (neokeynesiánci mají vnitřní nestabilitu) uplatněn přes klasický model.
– důraz na peněžní stránku ekonomiky (počátek v monetarismu, opět kritika neokeynesiánského přístupu, který minimalizuje úlohu peněz v ekonomice)
– návrat k původní neoklasické kvantitativní teorii peněz (+implementace nových prvků).
– neutralita peněz – zvýšení množství peněz v oběhu mají vliv pouze na cenovou hladinu, změny množství peněz mohou ovlivnit pouze nominální veličiny (plně platí u monetarismu II, u monetarismu pouze v dlouhém období, v krátkém období připouští možnost ovlivnění reálných veličin)
A) Liberální zdroje – německá neoliberální ekonomie
– spojována s meziválečným Německem, ale působnost byla širší
– důraz na volnou soutěž, tzn. podmínky pro realizaci ekonomických svobod, což je základní kámen ekonomické prosperity
– důraz na volnou tvorbu cen. Koncentrace vede k monopolům, které jsou překážkou působení tržních
sil
