Struktura užití veřejného dluhu
Uvedené modelové situace jsou samozřejmě zjednodušené, v realitě je problematika veřejného dluhu
složitější. Významnou otázkou je, zda byly fondy, které si stát vypůjčil, pouze „projedeny“ nebo byly použity k
financování investic do fyzického či lidského kapitálu.
Pokud jsou státem vypůjčené fondy použity k financování kapitálových investic, mají z nich prospěch
především budoucí generace a v tom případě je to, že veřejný dluh splatí budoucí daňoví poplatníci, vlastně v
pořádku. Pokud je výnos těchto kapitálových investic dostatečný k pokrytí úrokových nákladů z veřejného
dluhu, nenesou břemeno veřejného dluhu budoucí generace. Takové projekty jako jsou university nebo
nemocnice vytvářejí budoucí výnos. Tento výnos většinou nenabývá peněžní formy, bývá realizován ve formě
prospěchu budoucích uživatelů těchto kapitálových statků.
Pokud jsou státem vypůjčené fondy užity ke zvýšení současné spotřeby (např. na financování vojenských
konfliktů), znamená to, že současná generace se nevzdává pouze spotřebních statků, ale i statků investičních.
Vzdá-li se současná generace současných investičních statků, znamená to nižší kapitálovou zásobu a nižší
ekonomický růst do budoucna. Břemeno veřejného dluhu pak nesou jednoznačně i budoucí generace.
