Svou roli při orientaci
Svou roli při orientaci na problematiku metody sehrála nepochybně skutečnost, že na půdě právních věd probíhala diskuse o cílech a metodách směřující k vyprofilování metodologie právní nauky. Fr. Weyr byl ztotožněn s filozofickým idealismem a noetickým dualismem toho co jest a toho co má býti. Na tomto základě rozpracoval normativní právní teorii, která v meziválečném období zaujala dominantní pozici v metodologii právní vědy. Ucelený výklad přinesl již jeho spis Základy filozofie právní (1920), navazující spisy Teorie práva (1936) a Úvod do studia právnického (1946) výklad upřesnily. Je nepochybné, že K. Engliš patřil mezi stoupence Weyrovy metodologie a jejich vzájemné ovlivnění by si zasloužilo zvláštní rozbor. Je však také možno poukázat na Weyrova slova, jimiž přiznával Englišovi prvenství v rozpracování aplikace teleologického hlediska na hospodářskou vědu.
Jako ilustraci je možno užít učebnicového výkladu obsaženého v Úvodu do studia právnického. Text byl rozpracován ve druhé polovině 30. let a z námi sledovaného hlediska jsou významné především subkapitoly 3.2. (Podstata kritického idealismu) a 3.3. (Normologie a teleologie). V uvedených subkapitolách bylo zdůrazněno, že:„Zákon kausální praví, že ve světě vnějším, všecko, co se v něm děje, musí mít určitou příčinu“ 1994, s. 13. Současně bylo uvedeno, že zákon sám je přínosem poznávajícího subjektu, nikoliv vlastností poznávaného objektu jako takového.
