Tato rovnice

kde  je kladná konstanta (1>>0),
= dP/Pt a
e = dP/Pt
e. Tato rovnice je podobná jako rovnice (4) definující
Friedmanovo pojetí Phillipsovy křivky. Rovnice říká, že pokud se skutečná míra inflace ukáže být vyšší než
očekávaná míra inflace, pak se skutečný reálný důchod nachází nad potenciálním reálným důchodem a naopak.
Rozdíl mezi rovnicemi (4) a (5) spočívá především v rozdílném pojetí očekávané míry inflace. U Friedmana se
jednalo o adaptivně očekávanou inflaci, zatímco zde o racionálně očekávanou inflaci.
Graficky je toto pojetí agregátní nabídky zobrazeno v modelu AS-AD na obr. 13.7. Na ose vertikální je
zachycena míra inflace
a na ose horizontální reálný důchod Y. Křivka SRAS (v našem případě SRAS1)
znázorňuje vztah mezi skutečnou mírou inflace a úrovní reálného důchodu při konstantní úrovni očekávané míry
Kapitola 13: Inflace, nezaměstnanost a důchod
Makroekonomie – 139 –
inflace (v našem případě pro
e =
1). Každá křivka SRAS je tedy zakreslena pro určitou očekávanou míru inflace
a každé vyšší očekávané míře inflace odpovídá výše položená křivka SRAS. Křivka SRAS protíná křivku LRAS
právě na úrovni očekávané míry inflace. To značí, že je-li skutečná míra inflace rovna očekávané míře inflace 

=
e), pak je skutečný reálný důchod roven potenciálnímu reálnému důchodu (Y = YK).
Pokud dojde k odchylce
od
e, dochází k pohybu po křivce SRAS a k odchylce Y od YK. Pokud je např.
e
na úrovni
1 a skutečná míra inflace bude ve skutečnosti na úrovni
2, vzroste reálný důchod na úroveň Y2 vyšší
než YK.