Tři zdroje změny deficitu státního rozpočtu
Deficit státního rozpočtu jsme definovali v rovnici (4). Pokud poslední člen rovnice (-t.Y) vynásobíme i
vydělíme potenciálním důchodem (YK), dostaneme následující rovnici:
B = G – T0 – t.(Y/YK)YK (6)
Tato rovnice dobře dokumentuje tři hlavní zdroje změn deficitu státního rozpočtu: (1) automatickou
stabilizaci (prostřednictvím změn výstupového poměru Y/YK), (2) diskreční fiskální politiku (prostřednictvím
změn G a t) a (3) fiskální dividendu, která snižuje deficit státního rozpočtu prostřednictvím růstu potenciálního
důchodu YK. Podstata fiskální dividendy spočívá v tom, že růst potenciálního důchodu představuje růst
potenciálního základu zdanitelného příjmu. Fiskální dividendu mohou vlády použít buď ke zvýšení státních
výdajů, snížení daňových sazeb nebo ke snížení deficitu státního rozpočtu.
Strukturální a cyklický rozpočtový deficit
Celkový aktuální deficit státního rozpočtu není příliš dobrým měřítkem stavu veřejných financí. Když je
ekonomika v recesi, může se zdát, že vláda má problém s deficitem státního rozpočtu, i když ve skutečnosti je
tento problém prakticky nevýznamný. V expanzi se naopak může zdát, že vláda nemá problém s deficitem
státního rozpočtu, i když ve skutečnosti je tento problém značný. V této části proto rozlišíme dva základní typy
vládního rozpočtového deficitu.
