Typický rys pro přirozený monopol:
– úspory z rozsahu a to vysoký podíl fixního kapitálu (FX vynaložené na odvětvovou infrastrukturu je možné rozředit pouze při velkém rozsahu produkce – křivka LRAC) ve srovnání s variabilním. Doporučení: neklást překážky do cesty přirozenému soustřeďování produkce tohoto typu ve velkých jednotkách. Jedině v nich je totiž možné rozpustit vysoké fixní náklady ve velkém rozsahu produkce a tak snížit AC pod úroveň, kterou by dosahovaly při působení několika menším firem v odvětví (např. elektrická rozvodná síť, vodovodní síť, nebo síť plynovodů-bylo by asi neefektivní, kdyby několik vodohospodářských nebo plynárenských firem kladlo své potrubí vedle sebe v každé ulici) .
Regulace přirozeného monopolu (5.49) (stanovení ceny na úrovní MC)
Je výhodnější přirozený monopol, hlavně z technických důvodů, nechat působit, avšak v regulovaném tržním prostředí.
– stanovení vládou maximální ceny P2 na té úrovni, kdy křivka MC firmy protíná křivku D. Jde tedy o stanovení ceny na úrovni MC (monopol se tak stává cenovým příjemcem, neboť nesmí překročit stanovenou cenu, vláda tak tím eliminovala ztrátu mrtvé váhy, nebo-li ztrátu z efektivnosti plynoucí z monopolu)
