V reakci na tento neočekávaný šok
V reakci na tento neočekávaný šok může vzniknout u firem i jejich pracovníků dočasná peněžní iluze –
záměna nominálních veličin za reálné, záměna všeobecného růstu cen za růst „jejich“ cen. Výrobci zpozorují
růst cen a tržeb, což zpočátku hodnotí jako růst poptávky po svém zboží. Při růstu tržeb mohou výrobci zvyšovat
výrobu, najímat další zaměstnance a platit jim vyšší nominální mzdy. Pokud je tento růst mezd mylně chápán
jako růst reálných mezd, může se část nezaměstnaných rozhodnout ke vstupu na trh práce. Růst agregátní
poptávky, který nebyl doprovázen změnou inflačních očekávání, způsobil růst reálného produktu (z QK na Q2),
pokles nezaměstnanosti (z UN na U2) a růst míry inflace (z A na B). Ekonomika se přesunula z bodu A do bodu
B.
Posun do bodu B je však pouze dočasný, bod B není bod stabilní rovnováhy. Pokud se skutečná míra inflace
nerovná očekávané míře inflace, nelze hovořit o makroekonomické rovnováze. Výrobci i jejich zaměstnanci po
čase poznají, že nevzrostly ceny jejich zboží a jejich mzdy, nýbrž že se zvýšila míra inflace. Nyní samozřejmě
přizpůsobí svá inflační očekávání (posun z SRPC1 na SRPC2).
