Východisko z této situace
Východisko z této situace není na první pohled jednoznačné. Ekonomika může setrvávat pod úrovní
potenciálního produktu ze tří důvodů: (1) krátkodobá agregátní nabídka je příliš nízká, (2) agregátní poptávka
je příliš nízká a (3) krátkodobá agregátní nabídka i agregátní poptávka jsou příliš nízké. Keynesiánci obvykle
zdůrazňují druhou možnost, tj. nedostatečnou agregátní poptávku. To znamená, že při dané úrovni cenové
hladiny jsou nízké agregátní výdaje. Řešením situace, kdy se ekonomika nachází pod úrovní potenciálního
produktu, je proto zvýšení agregátní poptávky (z AD1 na AD2). Toho může být dosaženo především prostředky
hospodářské politiky: ovlivněním investičních a spotřebních výdajů prostřednictvím snížení úrokové sazby,
zvýšením státních výdajů nebo snížením daní.
Nyní si můžeme definovat tři stavy ekonomiky z hlediska jednoduchého keynesiánského modelu
důchod-výdaje neboli modelu multiplikátoru (viz. kap. 3). Tato definice bude vycházet ze vztahu mezi
skutečným reálným důchodem (Y) a potenciálním reálným důchodem (YK) a vztahu mezi skutečným reálným
důchodem (Y) a zamýšlenými agregátními výdaji (EP):
(1) dlouhodobá rovnováha, kdy platí: Y = YK, jestliže Y = EP
