Walrasův zákon
existuje-li x trhů ze kterých x-1 je v rovnováze pak je v rovnováze i ten poslední.
– ceny vyjádřil jako nummeráirové ceny. Nummeráire byl libovolný zvolený statek, jehož cena pak byla rovna jedné. Tím se počet neznámých cen snižuje o jednu.
– ve stavu rovnováhy neexistuje podnikatelský zisk
– problém dosahování rovnováhy je procesem tápání
– na základě teorie mezní užitečnosti formuloval podmínky rovnováhy spotřebitele
– formuloval mezní užitečnosti úspor a peněz
Vilfredo PARETO
– odmítal odvození hodnoty, směnné hodnoty nebo ceny z mezní užitečnosti
– nahradil kardinalistickou verzi teorie mezní užitečnosti (resp. teorie hodnoty) která vycházela z toho, že mezní užitečnost lze změřit, ordinalistickou verzí, která namísto s mezní užitečností pracovala s indiferenčními křivkami. Indiferenční křivky spojují ty kombinace statků, které přináší spotřebiteli stejný užitek ve spotřebě. Spotřebitel vždy porovnává užitečnost kombinace statků.
Rozvinul též teorii blahobytu, která řešila problém ekonomického optima Pareto popíral možnost interpersonálního porovnávání a sčítání individuálních uspokojení. Společenské optimum definoval jako Paretovo optimum = situace, kdy není možno (přerozdělením statků) zvýšit užitek jednotlivce, aniž by se tím omezil užitek někoho jiného. Optimum ovšem není pouze jedno a jednotlivá optima nelze mezi sebou porovnat. Teorie blahobytu dokáže řešit otázky optimální alokace zdrojů pouze v podmínkách daného rozdělení bohatství.
– všeobecná rovnováha (Walras) je pareto – optimální
