Strukturu majetku lze sledovat prostřednictvím ukazatelů vyjadřujících procentický podíl:
– fixního a oběžného majetku na celkových aktivech
– zásob, resp. pohledávek na celkových aktivech.
U HIM (hmotného investičního majetku) je často také posuzována míra opotřebení, prostřednictvím procentního podílu oprávek a HIM v pořizovací ceně. Vysoké procento tohoto ukazatele může svědčit o nízkém stupni reprodukce HIM.
Struktura majetku je u jednotlivých podniků velmi diferencovaná. Závisí na:
– druhu podnikatelské činnosti a její technické náročnosti, např. v chemickém průmyslu, energetice zaujímá fixní hmotný majetek vyšší podíl v podnikových aktivech než u podniků zemědělských a v těchto opět vyšší než v podnicích zabývajících se obchodní činností. Vyšší technická náročnost výroby má za následek i vyšší podíl nehmotného investičního majetku v patentech, licencích, know how, software aj.
– stupni rozvinutosti peněžního a kapitálového trhu a možnostech, které nabízejí pro investováni dočasně volných peněžních prostředků
– ekonomické situaci podniku a jeho ekonomických cílech.
Pokud podnik preferuje zvyšováni rentability prostřednictvím zvyšování zisku na jednotku tržeb, znamená to nutnost snižovat náklady zaváděním nových technologií, což se projeví v růstu fixního majetku. Naproti tomu při prosazování růstu rentability urychlováním obratu kapitálu nemá management podniku zpravidla zájem na přílišném posilování fixního kapitálu, využívá např. raději leasingu a snaží se o zvýšení oběžného majetku, který má rychlejší obrat. K tomu přispívá i postup zrychleného odepisování.
