V první fázi dochází k:
– evidování nákladových položek a k jejich třídění na přímé a nepřímé,
– alokaci nepřímých nákladů dle zvolených rozvrhových základen,
– vyčíslení celkových nákladů na výkon jako sumace přímých a nepřímých nákladů.
Přesnost zjištění nákladů závisí na podílu přímých nákladů a dále na volbě vhodné základny pro rozvržení režií, příp. jiných nepřímých nákladů. V této souvislosti jsou uplatňovány zásady poměrnosti nebo příčinnosti.
Zásada poměrnosti znamená rovnoměrné rozvržení nákladů na jednotlivé výkony podle technicko-technologických ukazatelů a využívá se při rozvržení nákladů pomocných provozů, např. náklady na autodopravu lze kalkulovat podle počtu tkm ap.
U režijních nákladů by s ohledem na skutečnost vyvolání jejich existence vznikem přímých nákladů (např. náklady na skladové hospodářství jsou závislé na objemu spotřeby surovin a materiálu) měla být základna volena tak, aby režie byly k ní v maximální míře v příčinné závislosti.
Pro rozvrhování režijních nákladů jsou využívány peněžní veličiny, např. přímé mzdy, přímý materiál, celkové přímé náklady nebo naturální veličiny jako spotřeba energie v kWh, normohodiny nebo strojové hodiny ap.
