3. Jak rozdělit to, co bylo vyrobeno
– tedy „pro koho“ vyrábět. Tato otázka souvisí s existencí vlastnictví a rozdílných individuálních, skupinových i celospolečenských zájmů a potřeb.
Na tyto otázky odpovídají různě rozdílné ekonomické systémy.
3 základní ekonomické systémy
1. Zvykový systém
je historicky nejstarší uspořádání, které bylo založeno na kmenových vztazích a dělbě práce uvnitř relativně malé uzavřené skupiny. O tom co, jak a pro koho se bude vyrábět rozhodoval náčelník a rada starších na základě zkušeností předchozích generací. Tento systém patří až na naprosté výjimky (amazonští indiáni) minulosti.
2. Příkazový systém (tzv. plánovaná ekonomika sovětského typu)
je založený na moci relativně úzké skupiny lidí, která rozhoduje zcela bez ohledu na přání a potřeby občanů dané ekonomiky.
Centrální orgány na základě své zcela subjektivní představy určí závazný plán (např. na 5 let dopředu), ve kterém stanoví co, jak, pro koho a za jakou cenu se bude vyrábět a prodávat.
Tato mocenská skupina má podobu buď politické strany (např. komunistického typu – tak, jak to bylo do roku 1989 u nás) nebo může jít o ozbrojenou kliku (např. fašistického typu – v 70. letech minulého století v Kambodži Rudí Khmerové).
Státní vlastnictví zcela převládá, soukromé vlastnictví zaujímá okrajové postavení. Dnes se tento systém vyskytuje v některých asijských zemích a na Kubě.
