Problémem je, že užitečnost je subjektivní …
Problémem je, že užitečnost je subjektivní kategorie, není pozorovatelná, je proto obtížné konstruovat škálu hodnot kardinálních užitečností pro jednotlivce. Každý člověk je spíše schopen sestavit určitou škálu odrážející osobní preference, neumíme porovnat míru uspokojení různých jedinců plynoucí ze spotřeby statků, tj. hodnoty funkce užitku různých jedinců nejsou reálně aditivní.
Dvě různé hodnotové škály preferencí, které nejsou sestaveny na základě stejného nebo porovnatelného měřítka (pak musíme znát i transformační koeficient – podobně jako při porovnání cen v různých zemích potřebujeme znát hodnotu směnného kurzu) nelze sčítat. Nelze proto vytvořit jednu kompozitní hodnotovou škálu preference pro více subjektů. Nemůžeme proto porovnávat hodnotu užitku různých lidí.
Na počátku 20. stol. komparabilita a aditivita pro různé jedince byla z teorie užitečnosti vyloučena. Zůstala v platnosti pouze pro jednotlivce – přírůstky užitku se s růstem spotřeby daného statku snižují, tj. s růstem spotřeby statku se jeho mezní užitek se snižuje. Byl to hlavní závěr marginalistů (konec 19., počátek 20.stol.), kteří tímto způsobem zdůvodnili klesající funkci poptávky.
Ordinální užitek
V případě platnosti kardinalistické teorie pro jednotlivce by to znamenalo, že každý statek můžeme hodnotit izolovaně, tj. hodnotit velikost užitku, který nám přináší příslušná velikost spotřeby daného statku. Navíc, jsou-li tyto funkce užitku pro různé statky u jedince aditivní, můžeme hodnoty funkce užitku různých statků pro daného jedince sčítat. Můžeme tak zkonstruovat funkci užitku bagety jako součet užitečností jejích složek – chleba, másla, zeleniny, šunky atd.
