Veřejná volba
Veřejná volba se realizuje mechanismem přeměny individuálních preferencí v kolektivní rozhodnutí. Kolektivní rozhodnutí mohou být škodlivá, přerozdělující a efektivní.
V demokratickém systému se kolektivní rozhodnutí tvoří potlačením škodlivých rozhodnutí. Toho lze dosáhnout zavedením jednohlasnosti, kdy rozhodnutí bude platit, když se s ním ztotožní všichni (nikomu nebude škodit). Avšak dosažení jednohlasnosti (konsensu) je velmi obtížné. Vždy se může najít někdo, kdo souhlas zablokuje, nehledě na možnost vydírání a prosazování dílčích zájmů. Proto účinnějším mechanismem je většinové hlasování. Tomu však hrozí volební paradox.
Volební paradox nastane, když se nepodaří pro žádné rozhodnutí (žádný program) získat většinovou podporu oproti ostatním programům. Rozhoduje-li se totiž mezi více programy je důležité pořadí volby. Pořadí volby mezi programy totiž může vést k cyklickému hlasování, kdy nikdo nezvítězí. Toto poznání zobecnil K. Arrow, když tvrdí, že neexistuje žádný hlasovací mechanismus založený na většinovém principu, který by zaručoval přijetí efektivního rozhodnutí a zároveň respektoval individuální preference voličů a nebyl závislý na hlasovacím pořádku.
