Dlouhodobé cizí zdroje jsou využívány …
Dlouhodobé cizí zdroje jsou využívány k externímu financování dlouhodobých potřeb podniku, zejména investic. Vyznačují se splatností delší než 1 rok a mohou mít podobu:
dlouhodobých závazků, v souvislosti s využíváním dlouhodobého obchodního úvěru, s emisí podnikových obligací a dlouhodobých dluhopisů, s vystavením směnek s dobou splatnosti delší než 1 rok, s pronájmem různých částí majetku za sjednané nájemné formou leasingu aj.,
dlouhodobých bankovních úvěrů, často zajišťovaných převodem majetku (nemovitosti, strojního zařízení ap.) pro případ, že by nebyl splácen, proto hypotekárních úvěrů, mohou mít také formu hypotečních zástavních listů aj.
Rezervy – mohou být využívány také jako zdroj financování. Rezervy jsou určeny na krytí rizik podnikání v případě nepředvídatelných budoucích výdajů, např. v souvislosti se ztrátami vyplývajícími z nepříznivého vývoje pohybu kurzů zahraničních měn vůči české měně, na ztráty v podobě nedobytných pohledávek a rovněž na přesně vymezené budoucí výdaje, např. opravy hmotného majetku. Na rozdíl od rezervního fondu, který se vytváří až z vykázaného zisku při jeho rozdělování, rezervy mohou představovat zadrženou část dosud nevykázaného zisku, neboť zákon o rezervách rozeznává dva typy rezerv:
rezervy zákonné – vytvářené na vrub nákladů, tzn. zahrnované do nákladů podniku,
rezervy ostatní – o jejichž tvorbě a čerpání rozhoduje podnik sám, nejsou však daňově uznány jako náklady nezbytně nutné.
