Friedmanovy závěry o účinnosti monetární politiky:
1) monetární politika může reálné veličiny ovlivnit pouze krátkodobě
2) zaměstnanci činí svá očekávání adaptivně, čili na základě minulých zkušeností
3) pokud CB bude zvyšovat zásobu peněz v následujících obdobích nezměněným tempem, budou očekávání přizpůsobena okamžitě a růst peněžní zásoby se i krátkodobě projeví pouze růstem cen
4) aby ekonomika opakovaně překračovala svůj potenciál, musela by CB neustále měnit (zvyšovat) tempo růstu peněžní zásoby, což by v dlouhém období vedlo pouze k akceleraci inflace
5) teorie adaptivních očekávání uspokojivě vysvětlila reálné ekonomické jevy v podobě inflačních tlaků projevujících se od konce 60. let minulého století – Friedman vysvětlil nebezpečnost neustálé stimulace AD v podobě neokeynesiánské hospodářské politik
6) Friedman doporučoval, aby tempo růstu peněžní zásoby kopírovalo tempo růstu potenciálního produktu, čímž rehabilitoval kvantitativní teorii peněz, kde M = k.P.Y → ΔM = ΔY*
