Založil ji G. von Schmoller (19/20s.)
– odmítal existenci univerzálních ekon. zákonů a nesnažil se o vytvoření obecné teorie. Byl kritický k anglickým klasikům, jejich abstraktně-deduktivní metodu odmítal jako nevědeckou. Nestudoval národní ekonomiky jako celky ale jejich instituce, z toho pak chtěl formulovat politická doporučení. Řešil i sociální otázky a právní řád. Měl tzv. 1. spor o metodu s Mengerem – představitelem rakouské školy a nakonec uznal oprávněnost abstraktně-deduktivní metody (druhý spor o metodu mezi přestaviteli historické školy samotné, řešili otázku hodnotících soudů).
L. Brentano – ve výrobách dochází ke koncentraci a to je cesta k sebedestrukci trhu,
W. Sombart – (nejmladší škola), tvrdil, že charakter ekonomických institucí je podmíněn místně i časově jejich působností. Nositeli ducha kapitalismu podle něj byli židé. Později podporoval národní socialismus – důležitá role vůdce v hospodářství.
Max Weber – Duchovní silou, z níž podle něj vznikl evropský kapitalismus byla protestantská etika (kalvinismus).
A. Wagner – jeho zkoumání role státu se rozvinulo do teorií smíšeného ekonomického sytému (privátní sektor a státní sektor, jehož podíl se s vývojem zvyšuje – Wagnerův zákon).
