L. Blanc (19s.)

Příčinu problémů viděl v laissez faire – její odstranění je v zájmu společnosti. Nástrojem pro odstranění je společné družtevnictví – společné dílny, budou efektivnější a potom pohltí dílny s námezdními dělníky.
J. Gray (18/19s.)
Zřekl se myšlenky o soukromém vlastnictví. Chtěl aby vznikl velký sklad, kam by výrobci dovezli výrobu, kterou by orgán ocenil na základě nákladů a přiměřeného zisku, za výrobky by dostávali papírové peníze (poukázky) a za ty by kupovali, vše co potřebují.
Henri de Saint Simon
– odmítal soukromé vlastnictví, konkurenci i svobodu názorů. Jeho ideálem je autoritářská vláda a centrální plánování, věřil, že celá společnost může být řízena shora, tento řád nechtěl na rozdíl od Marxe nastolit proletářskou revolucí, nýbrž aktivitou nové elity vědců, umělců a inženýrů.

b) Německá historická škola
Zatímco v Anglii a Francii v 19 stol. vládla KPE, v zaostávajícím Německu byla dominantním směrem historická škola, od KPE se odlišovala po stránce metodologické: KPE hledala univerzální ekon. zákony, kdežto historici pokládali ekon. jevy za historicky relativní (a podmíněné).
Kritika KPE v těchto bodech:
– proti universalismu KPE staví relativismus
– nedostatečná psychologie založená na egoismu (jediným podnětem lidské činnosti je zisk)
– zneužívání deduktivní metody a abstrakce
– odmítají liberalismus