Použití směnek se řídí Zákonem směnečným a šekovým.
Jednou z mnoha výhod směnek je kromě např. obchodovatelnosti směnky snadná vymahatelnost směnečného dluhu – pokud
dlužník včas nezaplatí, může se majitel směnky domáhat u krajského obchod. soudu vydání tzv. směnečného platebního rozkazu.
Při obchodování směnky se převod na jinou osobu uskutečňuje pomocí tzv. indosamentu (rubopisu) – nový vlastník je zapsán na
rubu směnky.
Podle způsobu vystavení se směnky rozdělují na:
a) směnky vlastní
– výstavcem směnky je dlužník (odběratel), který se sám zavazuje, že věřiteli (dodavateli) zaplatí částku uvedenou na směnce.
Směnečné prohlášení začíná slovy:“Za tuto směnku zaplatím…“
b) směnka cizí
jsou různé formy cizí směnky – zachycuje vztah mezi 3 subjekty (nikoli dvěma, jako je to u směnky vlastní).
