16.2 Mezinárodní tok zboží, služeb a kapitálu a domácí ekonomika
V této části kapitoly se zaměříme na některé identitity národohospodářského účetnictví, které spojují domácí
makroekonomické agregáty s kategoriemi platební bilance. Z následujících rovnic odvodíme podstatu vztahů
mezi domácí ekonomikou a ekonomikami zahraničními. Uvidíme, že pokud by tvůrci hospodářské politiky
ignorovali tyto vztahy, mohla by např. jejich snaha řešit problémy s bilancí na běžném účtu vést k vytvoření ještě
větších problémů.
1) Definice salda platební bilance je volena tak, aby toto saldo odráželo rozsah oficiálních devizových intervencí, tj. tlaky na
změnu devizového kursu měny. V systému volných kursů se však tyto tlaky přenášejí ihned do devizových kursů a centrální
banka nemusí intervence na devizových trzích provádět. Značná část oficiálních intervencí se dnes navíc provádí
alternativními kanály jako jsou např. velké výpůjčky oficiálních či polooficiálních agentur na tzv. Euroměnových trzích a přesun
aktivit s devizovými rezervami na komerční banky. Některé transakce, které se vykazují jako soukromé, pak mohou být de
facto oficiální.
2) Problémem základní bilance je to, že všechny přímé investice zahrnuje do dlouhodobých kapitálových toků. Některé z
těchto toků však mohou být krátkodobé a jejich směr se může obrátit. Některé krátkodobé bankovní (tzv. revolvingové) úvěry
mohou mít naopak povahu dlouhodobých úvěrů, zatímco některé dlouhodobé bankovní úvěry mohou být těsně u splatnosti a
fungovat jako krátkodobý nástroj.
