3 zvláštní případy:
– past likvidity (vodorovná LM, nekonečně elastická DM)
→ monetární politika je neúčinná
→ maximální účinek fiskální politiky, protože nedochází k vytěsňování investic
– klasický případ (vertikální LM – DM vůbec nezávisí na úrokové sazbě)
→ fiskální politika je úplně neúčinná, protože vede k úplnému vytěsnění soukromých investic
– necitlivost investic na i (vertikální IS)
→ monetární politika je neúčinná, protože nedokáže změnou i ovlivnit agregátní výdaje
Při klasickém tvaru křivek lze efekt vytěsňování soukromých investic (způsobený fiskální politikou) eliminovat monetární akomodací – snížením peněžní nabídky tak, aby se i snížila zpět na úroveň před fiskálním zásahem.
Fiskální a monetární expanze spolu však často souvisí prostřednictvím financování fiskálního schodku emisí peněz = monetizace státního dluhu – může probíhat jak přímo „tištěním peněz na vládní výdaje, tak i nepřímo nákupem státních obligací bankami nebo přímo centrální bankou.
