1.2. Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky

Frikční nezaměstnanost – jde krátkodobou ztrátu zaměstnání v důsledku pohybu pracovníků např. při přechodu mezi zaměstnáními. Je způsobena běžnými přesuny v nabídce a poptávce po výrobcích a službách, nedostatečnou informovaností na trhu práce. Jedná se převážně o dobrovolnou nezaměstnanost. Předpokládáme, že struktura volných míst odpovídá nabídce práce ( tj. nejedná se o strukturální nezaměstnanost )

Příklady:

• Nezaměstnaní, kteří byli propuštěni

• Dobrovolně opustili minulé zaměstnání a hledají lépe placené

• Nově vstupují do pracovní síly – studenti

Strukturální nezaměstnanost – existuje za keynesiánského předpokladu nepružných nominálních mezd směrem dolů ( např díky minimální mzdě ). Souvisí se změnami v požadované kvalifikaci prac. sil. Se situací, kdy struktura prac. příležitostí na trhu práce je ( na rozdíl od frikční nezaměstnanosti ) odlišná od struktury odvětví, výroby. Může trvat i několik let a je spojena s rekvalifikací pracovníků nebo změnou struktury odvětví. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Jde o nedobrovolnou nezaměstnanost.

Sezónní nezaměstnanost – souvisí s tím, že některé subjekty mají práci pouze v určitém ročním období. Např. zemědělci hospodaří pouze v létě.

Cyklická nezaměstnanost – v této situaci je celková poptávka po práci na nízké úrovni ( na rozdíl od situace, kdy je poptávka po práci nízká jen v určitých oblastech ). Vzniká, když zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky, tj. v období hospodářské recese. Její vznik má za následek mezeru produktu Y