• Altmannův model
• hodnota Z by měla být vyšší než 3 – v takovém případě doporučení úvěr poskytnout. Když hodnota pod 1,8 – vážné riziko bankrotu – s takovým podnikem nechceme nic mít. To co je mezi, je na podrobnějším zvážení podmínek, ale je to rizikovější.
• Zeta-model (Altmann a spol.) – upravený model ze závěru 70. let, je úspešnější než Z-score především v dlouhodobé predikci bankrotu. Zeta koeficienty nebyly zveřejněny. Pošleme jim údaje a oni nám pošlou výsledek.
• použití modelů:
o úvěrová politika (instituce bez systémů ohodnocování úvěrového riz., k srovnání a odstraňování anomálií) – spotřební úvěry – jednoduchost.
o revize rizika (jako varovný systém – bonita klienta se může časem měnit)
o určení spreadu a neočekávaných ztrát (k určení kreditního spreadu a výše rizika neočekávaných ztrát – ZETA – stupeň defaultu. Čím nižší Zeta, tím vyšší rizikovou prémii si přihodíme.
o sekuritizace – oceňování jednotlivých úvěrů – balíky podle podobného Zeta (rozvíjející se sekundární trh)
• Ohlsonův model – určuje pravděpodobnost defaultu, společnost KPM ovládla trh s kreditním rizikem – používá opční metodiku
• kredity nejsou obchodovatelné – „prodat kredit (úvěr) je stejně špatné, jako ho neposkytnout“ – bankéřské úsloví 🙂
