Dělení potřeb v ekonomické teorii:
Výroba a potřeby se vzájemně podmiňují a ovlivňují. Od struktury potřeb se odvíjí struktura produkce, a tedy i výroby. Přitom platí, že rozvoj výroby ovlivňuje dynamiku potřeb.
Ekonomické statky jsou výsledkem hospodářské činnosti (výroby) a jejich vznik předpokládá využití zdrojů. Pro zdroje používáme v ekonomii označení výrobní faktory (ekonomické statky jsou vytvářeny pomocí VF):
• Půda (P) – produktem přírody, ale není volně dostupná. VF půda se rozumí nejen půda využívaná k zemědělské výrobě nebo místo, na kterém se uskutečňuje jiný hospodářská činnost (stavebnictví), ale veškeré přírodní zdroje. Faktor vnitřně nehomogenní, půdy se liší svojí kvalitou (úrodnost, poloha).
• Práce (L) – VF vyznačující se množstvím specifických charakteristik. Práce je především lidská činnost, lidská námaha. Schopnost konat práci se nazývá pracovní síla. Čím vyšší jsou požadavky na kvalitu prac. síly, tím složitější je práce. Množství práce je limitováno počtem práceschopných osob ochotných pracovat, délkou pracovní doby (p. fondu) a intenzitou práce.
Intenzita práce = množství práce vynaložené za časovou jednotku. Růst IP -> růst pracovního výkonu -> růst množství produkce
