o obecné schéma:

většinou existuje nějaký závazkový vztah RE — PB (ale nemusí);; PB >> PS (pravidelné platby – pozn. „pojistné“); PS >> PB (v případě kreditní události (či defaultu) RE náhrada škody. Obecně se obchody s rizikem zabývají na světě 4 banky (JP Morgan, … Brothers, ??); Pokud nastane default a škoda je nahrazena – kreditní swap tím končí.
o prodávajícímu zajištění se může zdát situace výhodná – dostává platby a pravděpodobně nebude muset nic dělat – peníze zadarmo. Ale pokud by skutečně nastal default – může se dostat do problémů. Musí se odpovědně před vstupem do swapu rozhodnout, zda není riziko příliš vysoké.
o kupujícímu zajištění se může zdát, že platby které platí, jsou příliš vysoké. Je to cena za jistotu, že nedoplatí na default RE. Kupující zajištění může vstoupit zase s jinou bankou do opačného kontraktu – že on bude dostávat platby a krýt riziko. Není to pro něj zbytečné – když je opět na nule? Ne, je možné takto diverzifikovat riziko, řešit tak např. přílišnou angažovanost s jedním klientem. (viz obrázek) sníží se mu riziko defaultu jednoho klienta, k tomu mu přibyde riziko defaultu jiného. Nyní je to ale portfolio dvou rizik, což je lepší než jedno velké samotné.
o cena swapu (výše plateb) závisí na:
 délce trvání konkraktu (+)
 pravděpodobnosti defaultu ref. entity (+)
 pravděpodobnost defaultu protistrany (prodávajícího zajištění – že neuhradí ztrátu při defaultu RE) (-)
 korelace mezi defaulty RE a PS (měla by být malá) (-)
 zbytková hodnota (recovery rate – to co zbyde při defaultu) (-)