Phillipsova křivka
Popisuje vztah mezi inflací a nezaměstnaností. Phillipsova křivka byla zavedena na přelomu 50. a 60. let jako nástroj využívaný k interpretaci vztahu inflace a sledovaných hospodářských cílů. Bývá označována jako původní.
NeoKeynesiánci tuto původní křivku modifikovaly do vztahu mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti (raná Phillipsova křivka) a vyjadřovala tzv. substituční teorii inflace (= země může uskutečňovat volbu mezi nezaměstnaností a inflací a může si „koupit“ nižší úroveň nezaměstnanosti za cenu vyšší míry inflace a naopak.
Souběžně s přehodnocováním neokeynesiánské verze Phillipsovy křivky se prosazovala v E teorii i hypotéza přirozené míry nezaměstnanosti. Vertikála v grafu představuje dlouhodobou křivku na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti (u*).
