Pro IC platí:
– budeme-li omezovat spotřebu A, roste mezní užitek A, které se stává vzácnější
– abychom udrželi celkový užitek stejný, musí vzrůstat spotřeba zboží B, který se tím stává dostupnější ve spotřebě a jeho mezní užitečnost klesá
– v tomto případě dochází k substituci zboží A zbožím B
Rovnováha spotřebitele
Pomocí indiferenčních křivek je možné odvodit i rovnováhu spotřebitele, a to zakreslením příjmového omezení, tzv. linie příjmu do indiferenční mapy (= sítě indiferenčních křivek). Linie příjmu vymezuje všechny dostupné kombinace spotřeby zboží. Ty kombinace, které leží na linii, znamenají, že spotřebitel vydává celý disponibilní důchod.
Linie příjmu je v bodě E tečnou k indiferenční křivce. Kombinace poskytující vyšší užitek musí ležet nad touto indiferenční křivkou a je cenově nedostupná. Všechny cenově dostupné kombinace poskytují nižší užitek. Uchování rovnováhy v bodě E je závislé na důchodových možnostech spotřebitele a cenách zboží. Při změně důchodu a ceny zboží se mění linie příjmu. Růst důchodu posouvá celou linii příjmu od počátku, při poklesu naopak Pokles ceny posouvá bod náležející linii příjmu na ose dál od počátku či naopak v případě růstu. Rovnováha se ustavuje v jiném bodě jako bod dotyku tečny, tj. linie příjmu a indiferenční křivky.
