Proč se prosazuje tendence k prohlubování dělby práce?

Dělba práce a její prohlubování jsou projevem společenského charakteru výroby. Znamená specializaci účastníků výroby na jednotlivé druhy pracovních činností nebo i pracovní operace. Jedná se o soustavný a neustále se prohlubující proces a tím se i prohlubuje vzájemná závislost výrobců. Kooperace výrobců je objektivně vynucena dělbou práce. Dělba práce je podnětem směny a zároveň platí, že rozvoj směny působí jako mocný stimul pro další prohlubování dělby práce.
Uveďte předpoklady, při kterých je definována hranice výrobních možností a vysvětlete, čím může být způsoben její posun.

Předpokladem pro definování hranice výrobních možností je přesné stanovení množství a kvality výrobních faktorů a způsobu jejich použití. Pokud je toto stanoveno, pak existuje nějaká hranice výstupů, kterou není možné za stanovených podmínek překonat. Hranice se posunuje s rozvojem výrobních faktorů a výrobních technologií. Posunuje se tedy ekonomickým pokrokem (v grafu se hranice výrobních možností posune směrem doprava), a to i když se množství výrobních faktorů nemění.

Charakterizujte vztah mezi dělbou práce a směnou.

Dělba práce a směna se navzájem ovlivňují. Dělba práce působí jako podnět k rozvoji směny a naopak, směna podněcuje prohlubování dělby práce. Člověk, který je výrobcem, je zároveň i spotřebitelem a musí se tedy účastnit směny, jejímž prostřednictvím získává statky či služby pro svou spotřebu, ale také kapitál pro uskutečnění výroby.

Jak a podle čeho dělíme výrobní faktory?

Výrobní faktory (VF) můžeme rozlišit na prvotní a druhotné. Druhotný VF (kapitál) se od prvotních VF (práce a půda) liší tím, že VF kapitál je produktem předchozí výroby. Kapitálové statky nejsou používány v konečné spotřebě, ale vstupují do výrobní spotřeby.