Vývoj integrace v Evropě

Státy, které se nehodlaly vzdát své svrchovanosti nebo které nebyly dostatečně vyspělé, zůstaly u uvedených organizací. Evropská šestka (Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko) však jde dále a zakládá tři nadstátní organizace:
1951 – Pařížská smlouva  ESUO
1957 – Římské smlouvy  EHS a EURATOM

Pařížská smlouva byla uzavřena na dobu 50 let od vstupu v platnost. To je důvod, proč její platnost skončila dne 23.7.2002. Pokud jde o obě Římské smlouvy, jejich platnost není časově omezena.

Společenství:
– z počátku fungovala jako celní unie a tzv. společný trh
– uvnitř společenství byla postupně snižována až odbourána cla, rušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daňová diskriminace dováženého zboží.

V polovině 60.let (1967) došlo Slučovací smlouvou k vytvoření jednotného systému orgánů všech tří Společenství, aby byla odstraněna zbytečná duplicita, resp.triplicita.
V 80.letech se objevuje nutnost urychleně zavést úplně volný pohyb zboží, všech osob (nejen pracovníků) a zcela uvolnit pohyb kapitálu  Jednotným evropským aktem (1986) byla vytvořena koncepce jednotného vnitřního trhu, tedy prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zcela zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Tímto JEA byl stanoven závazný termín pro vytvoření takového trhu (31.12.1992)
Od r. 1992 se tedy Společný trh mění na Jednotný vnitřní trh. Vzhledem k tomu, že věcná působnost EHS překročila ekonomický rámec, bylo také záhodno přejmenování společenství.  v r.1992 byla uzavřena Maastrichtská smlouva zakládající Evropskou unii, obsahující dohodu o vytvoření měnové unie a společné měny, přejmenování EHS na ES (Evropské společenství).