Vyšší mzda nemusí vést k vyšší nabídce práce, v důsledku působení 2 efektů:
a) Substituční => roste-li reálná mzda, volný čas se stává „dražším“ , protože každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží. Domácnosti tedy tento čas substituují delší pracovní dobou.
b ) Důchodový => když se reálná mzda W/P zvyšuje, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit pracovat méně (tzn. více volného času). Původní úroveň spotřeby lze dosáhnout menším počtem odpracovaných hodin.
Převahou substitučního efektu roste množství nabízené práce, převaha důchodového má za následek tendenci snižovat nabídku práce. Relativní vliv těchto dvou efektů závisí na preferencích domácností.
Křivka agregátní poptávky po práci je klesající funkcí mzdové sazby.
NEZAMĚSTNANOST a její charakteristiky
Odklony skutečného produktu od jeho potencionální úrovně vyvolávají fluktuace nezaměstnanosti pod a nad její přirozenou míru. Nezaměstnanost existuje jednak tehdy, když je skutečný produkt pod potenciální úrovní, ale i tehdy kdy Y = Y*, pak jde o přirozenou míru nezaměstnanosti.
