1. Makroekonomie
Ekonomie bývá již tradičně rozdělována na dvě oblasti: mikroekonomii a makroekonomii. Rozdělení
ekonomie na zmíněné oblasti se zpravidla promítá i v organizaci její výuky. Ačkoliv se názory na rozdělení
výuky ekonomie na mikroekonomii a makroekonomii liší, přikláníme se k převládajícímu pedagogickému rámci,
v němž je mikroekonomická a makroekonomická tématika vyučována a studována relativně samostatně.
Zdůrazňujeme však relativitu této oddělenosti, neboť mezi oběmi oblastmi existuje úzká vnitřní spojitost. Je to
logické, neboť v reálném životě existuje jen jedna ekonomika – a tudíž jen jedna ekonomie.
Mikroekonomie a makroekonomie nejsou samostatnými vědními ekonomickými obory. Jsou pouze dvěma
důležitými oblastmi ekonomie, chcete-li – „větvemi jednoho stromu“. Obě oblasti mají řadu shodných
východisek a metodologických principů. Liší se však úrovní pohledu, z níž je ekonomika studována.
Mikroekonomie studuje chování jednotlivých ekonomických jednotek, např. firem, domácností, vlastníků
kapitálu, jednotlivých odborových svazů, vlastníků domů, pojišťoven, bank, střadatelů, investorů apod. Při
studiu je kladen důraz zejména na otázky následujícího typu: Jak a na základě čeho se rozhodují tyto subjekty?
Jaké je z hlediska jejich zájmů nejvhodnější chování? Jak se skutečně chovají?
