Makroekonomie

V jistém smyslu můžeme dokonce říci, že makroekonomie je agregovanou mikroekonomií. Tento výrok však
nesmíme chápat absolutně, neboť faktory určující chování ekonomiky jako celku nejsou pouhým násobkem
faktorů určujících chování jejich jednotlivých dílčích částí. Nelze tudíž dávat mikroekonomické odpovědi na
makroekonomické otázky.
Poté, co jsme vymezili předměty zkoumání mikro- a makroekonomie, vraťme se ještě na chvíli k
propojenosti obou rovin zkoumání:
Uvažujeme-li o chování mikroekonomického subjektu, např. průmyslové firmy, předpokládáme, že se tato
firma nachází v určité národní ekonomice, která má určité vlastnosti a která pro tuto firmu vytváří určité
ekonomické „okolí“ jejího působení. Bereme tedy v úvahu makroekonomické souvislosti mikroekonomie.
Uvažujeme-li o chování ekonomiky jako celku, pracujeme s určitou představou o určitém způsobu chování jejich
mikroekonomických součástí, neboť jejich chování se nutně promítá v hlavních vlastnostech ekonomiky jako
celku. V tomto případě bereme v úvahu mikroekonomické základy makroekonomie.
Patříte-li mezi studenty, kteří ekonomii nejen pasivně studují, ale také o ní přemýšlejí, a přáli bychom si, aby
takových studentů bylo co nejvíce, pak se Vám může stát, že budete v rozpacích, zda určitý ekonomický
problém patří do sféry mikro nebo makroekonomie. „Příslušnost“ některých problémů skutečně nemusí být
jednoznačná, neboť zcela přesná demarkační čára mezi oběmi oblastmi neexistuje. Setkáte-li se s takovými
problémy, nesnažte se o jejich mikro či makro – určení za každou cenu. Jsou prostě věci a jevy, které nelze
přesně zařadit, a nejen v ekonomii. Není třeba zvykat si na schematické „černo-bílé“ vidění a myšlení.