12.4 Inflace a inflační očekávání
Již dříve jsme se zabývali tím, že chyba v odhadu budoucí míry inflace představuje určité náklady. Tyto
náklady označujeme za náklady neanticipované inflace. Řadíme mezi ně především redistribuci bohatství mezi
dlužníky a věřiteli a důchodu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
Ke vzniku nákladů neanticipované inflace dochází, jestliže se očekávání inflace ukáže chybné, ať již je
skutečná míra inflace vyšší nebo nižší než očekávaná. Víme-li, že tyto náklady vznikají, a také jak vznikají, pak bychom měli mít snahu tyto náklady, stejně jako jakékoliv jiné, minimalizovat. Svá očekávání bychom měli
tvořit na základě všech dostupných informací a pouze taková očekávání jsou označována jako racionální
očekávání. Podrobněji se problematikou racionálních očekávání budeme zabývat v kap. 13.
Rovnováha v podmínkách racionálních očekávání
Makroekonomická rovnováha založená na racionálních očekáváních je taková makroekonomická
rovnováha, kdy je k odhadu budoucího vývoje ekonomiky použito všech dostupných informací. Rovnováha
nastane v průsečíku křivek očekávané agregátní poptávky EAD a očekávané agregátní nabídky ESRAS. Situace
je znázorněna v obr. 12.6. Část a) tohoto obrázku představuje výchozí situaci, tedy racionálně očekávanou
cenovou hladinu (140), určenou pomocí křivek EAD, ESRAS a ELRAS, která znamená rovnováhu při přirozené
míře nezaměstnanosti a potenciálním reálném důchodu. Postup odvození těchto křivek je samostatnou
problematikou, které se v této kapitole nebudeme věnovat.
