13. Postkeynesiánství
– formovalo se po WW2 v Anglii, protože Cambridgeská universita odmítala americký výklad Keynese
tj.neokeynesiánství, zjednodušení výkladu Keynese, autoregulaci při plné zaměstnanosti, opuštění prvku nejistoty a podceňování peněžního sektoru a monetární politiky.
– přísně protineoklasická ekonomie na rozdíl od neokeynesiánství.
– teorii mezní produktivity považují za zcela neadekvátní
– odmítají pracovní teorii hodnoty, kvantitativní teorii peněz i Sayův zákon trhů ale oceňují důraz, který kladla KPE na rozdělování (zejména Ricardo) mezi třídami a pojetí hospodářství jako systému, který se v čase mění, roste.
– zdůrazňují úlohu aktivních zásahů státu, regulaci agregátní poptávky doporučují doplňovat důchodovou politikou, případně strukturální politikou
– zdůrazňují principiální nejistotu a usilují o budování teorie v historickém čase
2 větve postkeynesiánství – anglická a americká:
Britské postkeynesiánství:
– rodí se výklad, kde je inflace vysvětlována jako důsledek cenové tvorby monopolu.
– problematika růstu a rozdělování.
