15. Teorie růstu
V předcházejících kapitolách jsme se zabývali převážně determinací reálného důchodu v krátkém období a
analýzou příčin jeho odchylek od potenciálního reálného důchodu. Za hlavní příčinu těchto cyklických odchylek
jsme označili kolísání agregátní poptávky. Tato kapitola se zabývá naopak analýzou dlouhodobé agregátní
nabídky a determinací potenciálního reálného důchodu v dlouhém období. Důležitost zkoumání vývoje těchto
veličin v dlouhém období je dána především tím, že schopnost země zajistit svým obyvatelům trvalé zlepšování
životní úrovně závisí kriticky právě od dlouhodobé míry ekonomického růstu.
Výklad v této kapitole bude založen převážně na neoklasickém růstovém modelu, přičemž si uvědomujeme,
že neoklasické modely nejsou nejvhodnějším nástrojem analýzy rozvoje ekonomiky ve velmi dlouhém období.
K takové analýze bychom potřebovali model, který by obsahoval jako klíčové determinanty také pravidla
ekonomické hry zvané instituce jako jsou zákony, vlastnická práva, formální i neformální normy obchodního
jednání, zvyky, tradice, morální kodexy chování apod. Takový model však nemáme a ani hned tak mít
nebudeme. Proto musíme použít neoklasický růstový model, který poskytuje vhodný základní analytický rámec
pro zkoumání ekonomického růstu, ale který může získat na realističnosti pouze tehdy, je-li doplněn o výše
zmíněné institucionální prvky. To však už není předmětem skript z ekonomie, ale spíše specializovaných
růstových studií.
