Spotřeba, běžný důchod a permanentní důchod
Keynesiánští ekonomové pracují ve svých modelech se spotřební funkcí, ve které je spotřeba funkcí
běžného důchodu (tj. důchodu obdrženého v běžném období). V kap. 3 jsme definovali jednoduchou
keynesiánskou spotřební funkci:
C = C0 + mpc . YD (5)
Tato jednoduchá spotřební funkce říká, že celková spotřeba je sumou autonomní spotřeby C0 a indukované
spotřeby (disponibilní důchod YD násobený mezním sklonem ke spotřebě mpc). Tato funkce je ze své podstaty
dosti nestabilní, neboť s tím, jak kolísá reálný produkt, kolísá i spotřeba, což vyvolává další multiplikované
kolísání reálného důchodu.
V roce 1957 zkonstruoval Milton Friedman odlišnou spotřební funkci, která je založena na hypotéze
permanentního důchodu. Tato hypotéza říká, že spotřeba reaguje pouze na permanentní (trvalé) změny
důchodu, ale ne na tranzitorní (dočasné) změny důchodu. Spotřební funkce vyjadřuje, že jednotlivec věnuje na
spotřebu podíl (p) svého očekávaného permanentního důchodu (YP):
C = p . YP
