Adaptivní očekávání
Zavedení endogenních očekávání do modelu Phillipsovy křivky je významná Friedmanova inovace, neboť
dřívější ekonomické modely buď s očekáváními nepracovaly nebo je braly jako exogenní. Myšlenka, že
očekávání lidí ohledně budoucího ekonomického vývoje ovlivňují skutečný ekonomický vývoj, se stala později
zdrojem rozsáhlé teorie očekávání.
Friedmanova koncepce adaptivních očekávání je jednoduchá. Podle ní se očekávání vytvářejí na základě
minulých zkušeností (koncepce učení se ze zkušeností). Pokud jde např. o očekávání ohledně míry inflace,
předpokládá koncepce adaptivních očekávání to, že ekonomické subjekty vytvářejí svá očekávání postupným
průměrováním minulých údajů o míře inflace. Zaměstnanci a odbory uvažují takto: „Předloni jsme očekávali
inflaci 10 %, byla 15 %, loni jsme očekávali 30 %, byla 50 %, letos si opravíme očekávání na 40 %“. Pak
požadují vzhledem k očekávanému růstu cenové hladiny také růst nominálních mezd, aby jim byla
kompenzována ztráta kupní síly původních nominálních mezd. Z toho vyplývá, že reálné mzdy mohou vlivem
měnící se míry inflace klesat či růst jen dočasně.
