Přirozená míra nezaměstnanosti
Podle M. Friedmana existují dvě Phillipsovy křivky. Jedna je krátkodobá a má klesající tvar. Druhá je
dlouhodobá a je vertikální na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti je
Friedmanem definována z mikroekonomického pohledu (viz kap. 11), zjednodušeně jako míra nezaměstnanosti,
která je dána frikčními problémy a výší průměrné reálné mzdové sazby, v situaci, kdy je trh práce v rovnováze.
Je to tedy taková míra nezaměstnanosti, která vznikne působením tržních sil a kterou není možno trvale
ovlivňovat opatřeními monetární a fiskální politiky. V ekonomice může docházet k dočasným výkyvům, ale v
dlouhém období se ekonomika automaticky vrací k potenciálnímu produktu a k přirozené míře nezaměstnanosti.
Výsledkem poptávkové stimulace v dlouhém období nemůže být nižší míra nezaměstnanosti, pouze jen stále se
zvyšující míra inflace.
M. Friedman netvrdí, že přirozená míra nezaměstnanosti je stálá. Uznává, že je proměnlivá v čase a různá
podle zemí. Tvrdí jen, že ji nelze snížit tradičními nástroji makroekonomické politiky, zaměřenými na umělou
stimulaci ekonomického růstu a zaměstnanosti zvyšováním agregátní poptávky. Jejího snížení je možno
dosáhnout jedině změnou situace na trhu práce, především odstraněním nedokonalostí, které na tomto trhu
existují (protimonopolními opatřeními, odstraněním regulace mezd, zlepšením informovanosti dělníků o trhu
práce, zvýšením mobility práce apod.).
