Anticipovaná inflace a nepružné mzdy
Nyní sledujme, k jakým závěrům dochází teoretické koncepce, založené na předpokladu jisté strnulosti mezd
a cen. Tento předpoklad je založen na tvrzení, že v ekonomice jsou uzavírány dlouhodobé kontrakty, které do
jisté míry brání růstu mezd a cen. Podívejme se na znázornění této situace v obr. 12.7 b). Opět vyjdeme z toho,
že je očekáváno zvýšení agregátní poptávky, ke kterému skutečně dojde, takže křivka agregátní poptávky se
posune z AD0 na AD1. Tomu by v modelu racionálních očekávání měla odpovídat reakce agregátní nabídky.
Křivka očekávané agregátní nabídky bude ESRAS, průsečík křivek EAD a ESRAS (bod B) bude určovat
očekávanou cenovou hladinu.
Ale zmiňovaná strnulost mezd a cen zabrání tomu, aby se skutečná křivka SRAS posunula až na úroveň
křivky ESRAS, takže skutečná agregátní nabídka je znázorněna křivkou SRAS1. Výsledkem je růst cenové
hladiny, ale nižší, než při pružných mzdách. Dojde také ke zvýšení reálného GDP nad úroveň potenciálního,
neboť ekonomika se bude nacházet v průsečíku křivek AD1 a SRAS1, v bodě B´. Tyto teoretické koncepce
docházejí k závěru, že i správně předvídaná hospodářská politika ovlivní reálný důchod ekonomiky, ale to už je
spíše problematika pokročilejších učebnic ekonomie.
