C) Škola racionálních očekávání – nová klasická makroekonomie
– významný proud protikeynesiánské revoluce (v 70. letech označován jako monetarismus II)
– metodologicky navazuje na tradici monetarismu, ale formovala se jiným směrem než propracováváním monetaristických poznatků.
– ekonomiku chápe jako vnitřně stabilní, vychází z předpokladu dokonale pružných cen a mezd
Hlavní přínos spočívá v aplikaci hypotézy racionálních očekávání, jejímž autorem je J. F. MUTH (61‘), její uznání a přijetí přišlo až na počátku 70. let.
– odmítavý vztah ke státní intervenci: je vysvětlován Sargentovou tezí o neúčinnosti jekékoliv hospodářské politiky – zásah může být transparentní – a pak je očekávaný zásah neúčinný nebo může být netransparentní – tedy neočekávaný a pak je účinný ale destabilizující.
– zaměstnanost: na trhu práce může být ovlivněna pouze nominální mzda, nikoliv rozsah zaměstnanosti –
tam nastává změna pouze tehdy, pokud si vývoj mezd subjekty vyloží jako změnu reálné mzdy. Zaměstnaní pochopí omyl a úroveň se ustálí na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je pouze dobrovolná a teoreticky se řeší jako problém substituce práce a volného času.
– náklady mrtvé váhy = nerealizované přebytky výrobce a spotřebitele v důsledku omezování výroby.
