Další vývoj kontroverzí mezi neoklasickou a keynesiánskou teorií
Jelikož Velká deprese otřásla vírou ekonomů v klasickou doktrínu, Keynesův resp. keynesiánský přístup se
stal dominantní makroekonomickou teorií a ekonomickou politikou až do 70. let. Zdálo se, že vláda skutečně
může povzbuzovat ekonomický růst a zaměstnanost, aniž tím vzbuzuje silné inflační tlaky.
Sedmdesátá léta změnila ekonomickou situaci prakticky všech vyspělých zemí. Tradiční keynesiánská
doporučení začala selhávat a docházelo ke zpomalení nebo zastavení ekonomického růstu, k vysoké
nezaměstnanosti – a to při současné inflaci. Stejně jako Velká deprese 30. let snížila důvěryhodnost klasické
teorie, snížily ekonomické těžkosti let sedmdesátých důvěryhodnost teorie keynesiánské. Do popředí mezi směry
světového ekonomického myšlení a ekonomické politiky se dostala modernizovaná klasická teorie, aniž se však
její pozice stala tak silně dominantní, jako tomu bylo u keynesiánské teorie ve 40. až 60. letech.
Sledujte v dalším studiu odlišnosti mezi oběma přístupy a pokuste se samostatně utvářet svá stanoviska.
Kapitola 1: Makroekonomie
– 4
