Jestliže je držba hotovosti
Jestliže je držba hotovosti spojená s náklady, pak se hospodářské subjekty chovají tak, aby tyto náklady
minimalizovaly a optimalizují držbu hotovosti. Pak jim ovšem vznikají náklady tím, že musí častěji vyzvedávat
peníze přímo z banky nebo peněžního automatu, proto se tyto náklady nazývají „náklady opotřebovaných
bot“, ale jde v podstatě o ztrátu času2).
V situacích, kdy míra inflace dosahuje stovek a tisíců procent, peníze ztrácejí svoji hodnotu velmi rychle a
nemohou dost dobře fungovat jako oběživo. Tyto problémy se projevují zvláště v obdobích velmi vysoké míry
inflace, kterou zaznamenaly některé země v 80. letech. V Bolívii např. v roce 1985 činila roční míra inflace
okolo 12 000 %, v Peru v roce 1988 asi 10 000 % nebo v Jugoslávii v roce 1989 asi 1200 %. V takových případech hovoříme o hyperinflaci. Z minulosti jsou známy případy, kdy lidé uskutečňovali obchody raději
barterovým způsobem nebo používali místo peněz jiné statky, např. cigarety, alkohol, apod. Případně své
obchody uzavírali nikoli v domácí, ale v některé zahraniční měně. V obdobích vysoké inflace však peníze neplní
dostatečně dobře ani své ostatní funkce, nejen funkci oběživa. Mohli bychom hovořit o nákladech ze ztráty
funkcí peněz.
