Keynesiánský model vyrovnávání bilance na běžném účtu

vyrovnávací mechanismus je velmi jednoduchý a skutečně automatický: začíná působit ihned, jakmile vzniká
externí nerovnováha, a působí tak dlouho, dokud není tato rovnováha eliminována. Takto nastíněný vyrovnávací
mechanismus v sobě obsahuje velké množství předpokladů a zjednodušení. Zejména monetarističtí ekonomové
nabídli ve 20. století mnohem rozvinutější formy automatického vyrovnávacího mechanismu.
Keynesiánský model vyrovnávání bilance na běžném účtu
Ve 40. letech 20. století nabídli ekonomové ovlivnění J. M. Keynesem další kanál, jehož prostřednictvím
dochází k přizpůsobování platební bilance. Zastánci keynesiánského důchodového přístupu tvrdí, že cenový
efekt (tedy efekt změn relativních cen vyvolaný devalvací nebo změnami cenových hladin) vyvolává pouze část
přizpůsobení platební bilance a zbývající část přizpůsobení je realizována prostřednictvím změn reálného
důchodu.
Důchodový přizpůsobovací mechanismus představuje aplikaci Keynesových myšlenek na otevřenou
ekonomiku. Výchozím bodem tohoto přístupu je předpoklad, že změny platební bilance se odrážejí ve změnách
agregátní poptávky, které vedou ke změnám reálného důchodu, které automaticky zajišťují částečné (ne úplné)
přizpůsobení platební bilance. Je třeba si uvědomit, že vznik této teorie spadá do období, kdy nebyl mezinárodní
pohyb kapitálu příliš významným fenoménem a termínem „platební bilance“ byla rozuměna především bilance
na běžném účtu.