Nabídková inflace a stagflace

Počátečním impulsem neanticipované inflace může být také náhlé snížení agregátní nabídky. Příčinami
snížení agregátní nabídky mohou mimo jiné být:
(1) zvýšení mzdových sazeb,
(2) zvýšení světových cen základních surovin.
Tyto příčiny snížení agregátní nabídky vyvolávají zvýšení nákladů, a proto je tato inflace nazývána inflace
tlačená náklady (cost-push inflation). Zvýšení mzdových sazeb při neměnné cenové hladině zvyšuje náklady
firem a zhoršuje jejich konkurenceschopnost, což vede ke snížení jejich nabídky. Obdobně bude působit zvýšení
cen základních vstupů jako je ropa či jiné zdroje energie. Tím dojde ke zvýšení nákladů, snížení agregátní
nabídky a křivka SRAS se posune doleva. Dojde tak k růstu cenové hladiny a snížení reálného GDP. To vidíme
zřetelně na obr. 12.3.
Vyjdeme ze stejných hodnot jako v předcházejících příkladech, tzn. že v roce 1992 je hodnota deflátoru 150,
reálný GDP 400 mld Kč a potenciální reálný GDP je také na úrovni 400 mld Kč. Z výše uvedených důvodů se
agregátní nabídka sníží, původní křivka krátkodobé agregátní nabídky SRAS0 se posune doleva na SRAS1.
Ekonomika se dostane do bodu B, ve kterém nová křivka krátkodobé agregátní nabídky SRAS1 protíná křivku
agregátní poptávky AD0. Deflátor GDP se zvýší na 160 a reálný GDP poklesne na 350 mld Kč. Ekonomika
zaznamenala inflaci ve výši 6,66 % [(160 – 150)/150] a snížení reálného důchodu.