Podle M. Friedmana
Podle M. Friedmana lidé nevydávají na spotřebu část svého běžného důchodu, ale část permanentního
důchodu, tj. průměrného důchodu, který dle svého očekávání obdrží během určitého časového období. Dejme
tomu, že důchod určité osoby v uplynulých čtyřech letech byl 50.000 Kč, 40.000 Kč, 70.000 Kč a 40.000 Kč.
Její permanentní neboli průměrný roční důchod byl tedy 50.000 Kč. Předpokládejme, že tato osoba 80 % svého
důchodu vydává na spotřebu (p = 0.8) a zbývajících 20 % uspoří – její zamýšlená spotřeba bude letos 40.000 Kč
a úspory 10.000 Kč. Mezní sklon ke spotřebě z permanetního důchodu (p) závisí na individuálních
preferencích, na výši reálné úrokové sazby a výrazně na proměnlivosti běžného důchodu. Ti, u kterých dochází k
výraznějším výkyvům běžného důchodu, mají tendenci více spořit než ti, u kterých je výše běžného důchodu
spíše stabilní. Lidé spoří zejména proto, aby mohli udržovat stabilní spotřebu. Pokud považují změny svého
důchodu pouze za dočasné, reagují na ně spíše změnou výše úspor než změnou výše spotřeby. Dělníci, kteří se
stanou nezaměstnanými nebo podnikatelé, kteří utrpí ztráty např. kvůli špatnému počasí, nebudou
pravděpodobně považovat pokles svých důchodů za trvalý. Dělníci časem pravděpodobně najdou novou práci a
podnikatelé mohou mít příští rok naopak vysoké zisky.
