Problém je ovšem v tom

Problém je ovšem v tom, že změny devizových rezerv vedou ke změnám domácí peněžní zásoby. Tuto
skutečnost pochopíme nejlépe z bilance centrální banky, kterou jsme se zabývali v kapitole 7. Na straně aktiv
najdeme domácí aktiva (D) a zahraniční aktiva, kterými jsou devizové rezervy (RZ). Na straně pasiv najdeme
monetární bázi (H), která je zjednodušeně tvořena oběživem a povinnými rezervami komerčních bank u banky centrální. Aktiva se samozřejmě rovnají pasivům a změna aktiv musí být doprovázena změnou pasiv a proto
platí:
H = D + RZ dH = dD + dRZ (12)
Peněžní zásoba dané ekonomiky odpovídá monetární bázi násobené peněžním multiplikátorem (m) a změna
peněžní zásoby je pak dána změnou monetární báze násobenou peněžním multiplikátorem:
M = m . H = m(D + RZ) dM = m . dH = m(dD + dRZ) (13)
Ze vzorce (13) vidíme, že nejen změna domácí části monetární báze (dD), ale i změna výše devizových rezerv
(dRZ) vede ve svých důsledcích ke změně v peněžní zásobě (nabídce peněz).
Intuitivně je možno tuto skutečnost pochopit z následujícího příkladu. Představme si, že Nová Huť prodala
do Německa určité množství oceli a obdržela za to 10 milionů DEM. Nová Huť samozřejmě pro své platby
zaměstncům a dodavatelům potřebuje domácí měnu a proto prodá získané DEM např. Československé obchodní
bance za Kč např. v kursu 17 Kč/DEM. Československá obchodní banka potřebuje pro své operace také domácí
měnu a proto odprodá DEM České národní bance za Kč. Česká národní banka zvýší takto své devizové rezervy
o 10 mil. DEM a oproti tomu vydá Československé obchodní bance odpovídající množství Kč. Celkově vedl
prvotní příliv DEM do ČR ke zvýšení devizových rezerv o 10 mil. DEM a k prvotnímu zvýšení množství domácí
měny v oběhu o 170 mil. Kč. Další zvýšení množství domácí měny v oběhu pak nastane multiplikací depozit v
bankovním systému.