Vytěsňování a nová klasická makroekonomie
Doposud jsme se zabývali pouze dvěma typy vytěsňování: přímou substitucí a nepřímým vytěsňováním
prostřednictvím růstu úrokových sazeb2).
Představitel významné školy, která je nazývána nová klasická makroekonomie, Robert Barro, však přišel s
tvrzením, že existuje ještě další způsob úplného vytěsňování bez růstu úrokových sazeb. Tomuto tvrzení se říká
Barrova-Ricardova hypotéza rovnocennosti nebo ricardiánská ekvivalence.
R. Barro vychází ze základní hypotézy nové klasické makroekonomie, která říká, že lidé vytvářejí racionální
očekávání (viz podrobně kap. 13). Podle R. Barroa lidé uvažují tímto způsobem: „Vyšší deficit státního rozpočtu
znamená růst státního dluhu a zvýšení daňových sazeb v budoucnu. Proto budu dnes více šetřit, abych mohl s
vyššími úsporami lépe čelit budoucímu růstu daní.“
2) Přímá substituce znamená např. toto myšlení jednotlivců: „Stát zvýšil výdaje na nákup knih do knihoven, proto já snížím
své výdaje na knihy a budu místo toho chodit do knihovny.“ Nepřímá substituce znamená např. uvažování firem: „Reálná
