Goold a Campbell provedli členění na:
– metoda strategické plánování – vyznačuje se orientací centra na dlouhodobé strategické cíle, které jsou divizím zásadně stanoveny. Naopak je ponechána daleko větší volnost při realizaci a hodnocení krátkodobých výsledků
– metoda finanční kontroly – centrum klade důraz na dosahování co nejlepších ročních výsledků (zisk, výnosnost). Je zde však předpojatost vůči strategickým a investičním záměrům, které se dostávají do pozadí za krátkodobými cíli.
– Metoda strategické kontroly – pokouší se využít předností obou předchozích metod a zároveň odstranit jejich stinné stránky. Snaží se zajistit vzájemnou provázanost. Metoda je považována za teoreticky nejideálnější, ale v praxi nejsložitější a nejhůře uskutečnitelná.
2.) způsob přerozdělování finančních prostředků mezi mateřskou společností a společnostmi dceřinými. Všechny jsou zcela samostatné právní subjekty, a z tohoto důvodu peněžní transfery jako dotace nebo odvody se provádí až ze zisku po zdanění. Převod se může uskutečňovat několika způsoby. Nejobvyklejší způsob představuje podíl mateřské společnosti na zisku divize v podobě dividend z jí vlastněných akcií. Vzhledem k tomu, že vlastní více než 50% těchto akcií, rozhoduje o výši na ně náležejících dividend podle vlastního uvážení. Další formou, pomocí které lze odčerpat peněžní prostředky z divize ve prospěch centra, mohou být vnitroholdingové platby (služby poskytované centrem či v podobě nájemného, déle půjčky, dary)
