Preindustriální společnost
Preindustriální společnost vede k nízkému populačnímu růstu. Raná fáze rozvoje vede k populační explozi. Pozdější fáze rozvoje vede ke zpomalování růstu populace v důsledku hospodářských změn. Fáze zralosti vede téměř k nulovému populačnímu růstu, protře oba rodiče mají tendenci pracovat a mohou regulovat porodnost . . .
Prvky rozvoje:
– lidské zdroje ( nabídla práce, vzdělání, kázeň, motivace)
– přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, energetické zdroje, podnebí)
– tvorba kapitálu ( stroje, továrny, silnice)
– technologie (věda, technické znalosti, řídící schopnosti, podnikání)
V mnoha rozvojových zemích jsou nejtíživějším problémem příliš nízké úspory. Zvláště chudé oblasti se musí rozhodovat zda vzácné zdroje použijí jako investice nebo k uspokojení potřeb. Výsledkem bývají často příliš nízké investice do produktivního kapitálu nutného pro ekonomický pokrok.
Strategie rozvoje ekonomicky slabších zemí:
Start – každá země odstartovala průmyslovou revoluci v jiném období. Start je poháněn vůdčími sektory, jimiž jsou např. rychle rostoucí exportní trhy, nebo nějaké odvětví vykazující velké úspory z rozsahu. Jakmile dominantní sektory začnou rychle růst, dostavuje se tzv. proces sebeudržujícího růstu. Růst znamená zisky, zisky znamenají investice, produktivita a důchod na obyvatele rostou.
Hypotéza zaostalosti – dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.
Vyvážený růst – tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.
Bohatá mozaika – jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.
