Světová banka

– financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů – jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.

Vnější měnová politika:
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky – a) tržně orientované nástroje – intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření – kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.